Někdy z nich máme nervy v háji. Občas bychom je nejradši poslali někam na dlouhé prázdniny. Přesto v hloubi duše víme, že život s nimi prostě stojí za to...
V pátek 1. 6. proběhl 20. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Jackové dětem, na jehož organizaci jsem se mohla podílet. Proč o tom píšu? Za prvé - šlo o festival určený dětem. Za druhé - již tradičně se festivalu zúčastnily soubory také z okolních zemí (ze Slovenska a z Polska, v předchozích ročnících jsme však měli možnost přivítat např. také soubor z Francie). A za třetí - skvěle se to hodí k tomu, o čem chci dneska psát.
Myslím, že ten pocit zná většina z vás (jistě, ti, kdo mají doma miminka, ho teprve poznají) - ten pocit, kdy vaše dítě vystoupí na jeviště (nebo jenom na koberec při vystoupení ve školce) a najednou jakoby povyroste. Ten pocit, který je spojením hrdosti, radosti, ale také nostalgie nad tím, že to naše miminko už vlastně žádné miminko není. Že je to samostatná jednotka, která dokáže podat výkon. Roztomilá, úžasná, geniální. Že je to takový náš zázrak - zázrak vlastní výroby, který se vyvinul z malinkatého nic.
Zrovna teď vás děti štvou? (Ty moje zrovna dokončily koncert na hrncích, který už jsem musela utnout, protože by se mi asi rozletěla hlava :-D ) Pojďme si připomenout, proč život s dětmi stojí za to!
- S dětmi objevujeme úplně jiný svět - ať už to zapomenuté či teprve nepoznané, pokud se zamyslíme nad jejich otázkami a necháme se vtáhnout do jejich světa, zjišťujeme, jak je pestrý a úžasný!
- Děti nás obohacují. Všechno chtějí vědět - nechme se vtáhnout a zjišťujme odpovědi i na otázky, na něž zatím odpovědět neumíme! (Já díky tomu konečně vím, jak se jmenuje ten malý červený brouček, který se podobá berušce - a myslím, že už to nikdy nezapomenu)
- Děti jsou dokonale upřímné - díky nim se dozvíme i to, co bychom si nahlas nikdy nepřiznali. Pravda, občas díky tomu zažíváme situace, během nichž bychom se radši propadli někam do hlubin Země, ale na druhou stranu jistě stojí za to se inspirovat.
- Když slyšíte z dětských úst "Maminko (tatínku), mám tě rád(a)", je to bezesporu to nejkrásnější. (Dcerka mi tohle říká i ve chvílích, kdy se zlobím - a fakt to funguje...)
- Dětská fantazie je nekonečná (vzpomeňme na Malého Prince a jeho "hroznýše, který spolknul slona") - nechme se inspirovat.
- Vzpomeňte si, jaké to je, když vaše dítě dostane záchvat smíchu - tomu přece fakt nejde odolat!
- Nejkrásnější pohled? Na naše spící zlatíčka...
Věřím, že těch důvodů bychom dali dohromady mnohem víc (napadá mě, že s dětmi jsme opravdu fit - máme pevné ruce z toho, jak je nosíme, pevné nohy z toho, jak za nimi pořád běháme, a navíc zvládáme dělat deset věcí naráz ;-) ) Zkrátka a dobře - život s dětmi bývá i dost náročný, ale v globálu jistě stojí za to! Užijte si společně měsíc, který patří právě dětem! A nezapomeňme na to ani ve chvíli, kdy se přiblíží vysvědčení...