Být maminkou není žádná legrace - věděli jste, že maminky dětí starších 5 let zpravidla stráví prací (a tím myslíme prostě všechnu péči věnovanou dětem a domácnosti) v průměru 98 hodin týdně? Počítá se doba přibližně od půl sedmé ráno do půl deváté večer. Jenže co maminky menších dětí? Péče o ně často znamená dvacetičtyřhodinovou pohotovost, což je hodně vyčerpávající. Není divu, že jsou maminky rády za každou minutku, kdy nemají za zády někoho, kdo zrovna něco akutně potřebuje.
Mnoho maminek se zmítá mezi touhou po tom, aby se dítě zabavilo na chvíli samo, a výčitkami, že se mu nevěnují pořád na 100%. Je to proto, že ideálem dnešní doby jsou matky, které zvládnou bezchybně uklidit, zdravě navařit, zařídit dětem neustálou obohacující zábavu a ještě nejlíp skvěle vypadat a mít neustále úsměv na rtech. Jenže tuto podobu maminek nám sice prezentují média jako naprosto normální, ale ruku na srdce - opravdu je reálná? Pokud znáte maminku, která toto všechno zvládá, pravděpodobně ji to neskutečně vyčerpává - tím spíš, že svoji únavu a vyčerpání nedává najevo. Většina maminek si však musí vybrat, co je pro ni prioritou. Je to vymydlený byt, nebo dlouhé procházky s děťátkem? Tříchodové menu každý den (jako by nestačilo, že chystáte jídlo pětkrát denně), nebo společné prohlížení knížek? Každý to máme jinak, ale všechno dohromady se zvládnout prostě nedá (alespoň ne při fyzickém a psychickém zdraví)
Jenže - i když dáte přednost dítěti, přece potřebujete, aby se na chvíli zabavilo samo. Samozřejmě, pokud máte dětí víc, už je to pravděpodobně o něco jednodušší. Jak tedy zařídit, abyste mohla v klidu uvařit, když ten váš lumpík fakt nechce spát? A nebo si prolistovat aspoň časopis... Za sebe říkám, že varianta posezení dítěte na hodinu či víc před televizi nebo počítač, není vůbec ideální (spíš naopak). Neříkám, že mu nemůžete pustit jednu dvě pohádky, mluvím o dětech, které před obrazovkou tráví už v útlém věku spoustu času - a to pouze pasivním sledováním něčeho, co se na ní odehrává. Děti, které takto tráví hodně času, zpravidla špatně mluví, mají malou slovní zásobu a ani jejich sociální kompetence se nevyvíjejí tak, jak by měly. Věřte mi, když se takové dítě objeví v kolektivu, zpravidla to poznáme.
Nabízí se spousta hraček, které dítě můžou zabavit. Ale i tady pozor - čím větší výběr, tím větší je také riziko, že docílíte přesného opaku. Děti, které jsou zahlcené hračkami, u nich zpravidla dlouho nevydrží. Výborné jsou různé kostky či stavebnice, u trochu větších dětí puzzle (pokud je baví, samozřejmě), pastelky (tady pozor na to, abyste nebyli překvapení, kam všude vám dítko nakreslilo svá díla) - a samozřejmě výborné jsou hrnce a vařečky (tady ale zapomeňte na chvilku klidu - dítě se sice určitě zabaví, ale neručím za to, že si tím nezpůsobíte migrénu).
Skvělým řešením jsou knížky. Samozřejmě asi nemůžete čekat, že dáte pětiletému dítěti první knížku a ono si s ní hned sedne někam do kouta a dá pokoj. Je pravda, že vztah ke knihám se musí budovat, ten nepřijde z minuty na minutu. Ale troufám si říct, že stojí za to. Moje děti milují, když si můžou vlízt do postele s hromadou knížek (pravda, na některých už je to vidět) a prohlížet si je, u těch nejoblíbenějších, které jsme spolu několikrát přečetly, jsem navíc zjistila, že si je předříkávají, i když ještě nečtou! A víte co? Mám klid i v čekárně u lékaře nebo na delší cestě autem. Sice je pravda, že manžel šílí, když vidí plné batůžky knížek, ale myslím, že potom je rád, že má na řízení klid. Knížka prostě není jenom něco, z čeho se jednou děti budou muset učit, je to věc, která je baví, protože každá je přivádí do jiného světa, přináší jiné příběhy a jiná dobrodružství. Říkají si u ní básničky, zpívají písničky, vymýšlejí rozhovory postaviče na obrázcích...
Důležité je, abyste dětem dali prostor, aby si samy mohly vybrat, co chtějí dělat. Nemusíte řídit jejich činnost za každou cenu. Věřte jim, že si dokáží zábavu vymyslet samy, a podporujte je v tom!
A ještě jedna věc - nemějte špatné svědomí z toho, že se děti mají občas zabavit samy. Je to pro ně velice důležité. V tu chvíli jsou to totiž ony, kdo rozhoduje o tom, jak stráví svůj čas, mají prostor pro vlastní přemýšlení a vymýšlení. Protože až budou dospělí, nebudou očekávat, že za ně pokaždé někdo něco rozhodne...
Co myslíte vy? Budeme rádi, když se s námi podělíte o váš názor...